Vychází z místa, v němž žiju – brněnský Bronx, jak se mu někdy říká, jsou jakési brněnské Sudety. Stopy minulosti jsou tu stále patrné. Na fasádách domů jsou kupříkladu předválečné německé nápisy. Díky nim jsem se začala zajímat o lokální historii a dozvěděla se o její někdejší pestrosti – národnostní i náboženské. A také zjistila, že v místech mého bydliště žila německá Brňanka, která byla ve svých jednadvaceti letech s půlročním dítětem zařazena do nechvalně proslulého odsunu. V květnu roku 1945 ji vyhnali a měla velké štěstí, že ji vybrali k nuceným pracím při žních a neskončila v hromadném hrobě u Pohořelic. Mnoho jiných takové štěstí nemělo. Její osud, respektive nespravedlnost, že jako mladá matka musela zaplatit za velký dějinný konflikt, na jehož peripetiích se nijak nepodílela, mě přiměl promýšlet otázky viny a odplaty, které jsem pak vtělila do románu Vyhnání Gerty Schnirch. Od té chvíle považuji otázku česko-německých vztahů za svou a snažím se přispět ke smíření a obnově ztracené důvěry, která leckdy přetrvává u starší generace pamětníků války, a také k budování nových příležitostí pro setkávání a dialog, především na poli kultury.

Jaký význam měl/má podle Vašeho názoru vznik Česko-německého fondu budoucnosti?

Vznik Česko-německého fondu budoucnosti měl klíčový význam. Stal se mostem, skrze který bylo mnohem snadnější přejít na druhou stranu a zahájit spolupráci s podobně laděnými subjekty. Spolupráce, sdílení, dialog – to vše je klíčové pro budování dobrého sousedství a já se domnívám, že díky ČNFB jsou naše sousedské vztahy dnes nejlepší, jaké kdy v historii byly.

Jaká je z Vašeho pohledu největší zásluha Česko-německého fondu budoucnosti?

Důvěra ve schopnosti a sny mladých lidí, kterým často podává pomocnou ruku a významně jim pomáhá v počátcích mezinárodní spolupráce. A pak samozřejmě to, že na své platformě umožňuje setkávat se a vést dialog všem, kteří se o danou problematiku sousedských vztahů zajímají.

Co byste si přál/a z hlediska budoucnosti česko-německých vztahů?

Aby se jim dařilo jako doposud a přibývalo lidí, kteří mají zájem nahlédnout za hranici své země a pokusit se vzájemně si porozumět. Bude se nám tak ve spojené Evropě bezpochyby žít lépe.

V čem spočívá Vaše osobní motivace angažovat se v česko-německých vztazích?

Ve své práci se zaměřuji na vztahy obecně. Snažím se, aby se lidé na různých místech uviděli skrz nějakou překážku a ta změna byla trvalá. Řekla bych, že česko-německé vtahy nehrají v mé práci nějakou speciální roli. Snažím se o zahraničí nepřemýšlet v rámci geografie, ale spíš jako o překonání hranic ve vlastním chování.

Jaký význam měl/má podle Vašeho názoru vznik Česko-německého fondu budoucnosti?

Jeho velký smysl vidím v tom, že trvale podporuje možnost, aby spolu mohli sousedé spolupracovat v různých odvětvích bez ohledu na rozdílný jazyk.

Jaká je z Vašeho pohledu největší zásluha Česko-německého fondu budoucnosti?

Myslím, že tohle není soutěž a ani by být neměla. Řada věcí je prostě neměřitelná. Jako příklad bych uvedla akci PŮL NA PŮL, kterou jsem realizovala v prosinci 2017 v Kulturzugu mezi Prahou a Vídní. Smyslem akce bylo seznámit cestující na palubě vlaku a před Vánoci je přimět k vyznání lásky, omluvě nebo přiznání. Na první pohled banální akce, která však u některých lidí způsobila, že napsali SMS někomu, s kým roky nepromluvili. Pro mě osobně je to v ten okamžik velká věc a nerada bych ji poměřovala s něčím jiným.

Co byste si přál/a z hlediska budoucnosti česko-německých vztahů?

Aby se lidé přestali posuzovat podle toho, odkud pochází a kde žijí.

Specificky se v česko-německých vztazích dlouhodobě neangažuji. To ale nic nemění na mém přesvědčení, že je vždy mnoho toho, co se od našich západních sousedů můžeme učit – a čas od času také oni od nás. Kultivace vzájemného dialogu v době rostoucího neporozumění je zcela klíčová.

Jaký význam měl/má podle Vašeho názoru vznik Česko-německého fondu budoucnosti?

ČNFB je pro uvedenou kultivaci dialogu klíčový – mimo jiné proto, že dokáže přivést ke stolu aktéry, kteří by se jinak neměli šanci potkat, a aktivně je zapojit do procesu budování vzájemných vztahů. Jeho význam podle mého názoru přetrvává a dost možná bude ještě růst.

Jaká je z Vašeho pohledu největší zásluha Česko-německého fondu budoucnosti?

Vzhledem k tomu, že aktivity fondu sleduji jen dílčím způsobem, mohu psát pouze o své zkušenosti. Fondem podpořený projekt na sbírání německých zkušeností s přijímáním a integrací uprchlíků, který jsem vedl, otevřel čtyřem desítkám českých účastníků oči ohledně reakce tamní společnosti i zapojení nejrůznějších institucí. Své zkušenosti mohli poté přenést do českého prostředí. Pro mě osobně to zároveň byla cesta do oblasti migrační a integrační politiky, ve které jsem mezitím poměrně pevně zakotvil.

Co byste si přál/a z hlediska budoucnosti česko-německých vztahů?

Přál bych si, aby napříč oběma společnostmi panovalo vzájemné porozumění a respekt k odlišnostem – včetně politicky citlivých témat. Pokud tento přístup nebudou političtí představitelé v obou zemích kultivovat, jen těžko se podaří bariéry do budoucna úspěšně překonávat.

Zájem i nezájem lidí o tuto problematiku. V prvním případě je radost pozorovat nadšení a energii sálající z česko-německých setkání (u všech věkových kategorií), v druhém případě jsou často velkou výzvou i malé krůčky směrem k hranici, natož za ní…

Jaký význam měl/má podle Vašeho názoru vznik Česko-německého fondu budoucnosti

Jaká je z Vašeho pohledu největší zásluha Česko-německého fondu budoucnosti? (odpověď na obě otázky Petra Z. spojila)

Hlavním přínosem je nabídka budoucnosti. Společné budoucnosti. Z minulosti se můžeme už jen poučit, ale budoucnost si tvoříme sami, a to právě „tady a teď“. Každý jednotlivý projekt, který byl ČNFB podpořen, se o naši česko-německou budoucnost (ne)skutečně zasluhuje.

Co byste si přál/a z hlediska budoucnosti česko-německých vztahů?

Aby moje děti naprosto přirozeně žily a pracovaly v našem příhraničním regionu zcela bez předsudků (svých ani ostatních), a to na jakékoliv straně hranice.

Pocházím z města vzdáleného 10 kilometrů od česko-německých hranic,  proto mohu na vlastní oči pozorovat, jak se za poslední dobu (prakticky od otevření Shengenského prostoru) česko-německé vztahy lepší. Projekty, zejména divadelní představení, různé jarmarky a jiné kulturní akce zde oba národy spojují. Za posledních pět let zde vzniká i aktivní německo-česká komunita. Rozvíjení vztahů na komunitní úrovni, zejména u zemí, které mají komplikovanou minulost, je podle mě důležité hlavně pro zlepšování společenské atmosféry v pohraničí.

Jaký význam měl/má podle Vašeho názoru vznik Česko-německého fondu budoucnosti?

Je důležité, že existuje organizace, která pomáhá rozvíjet vztahy dvou zemí, ať už jsou jakékoli. Sousedé se od sebe mají vždy čemu učit (ať už Češi od Němců, tak Němci od Čechů) a je dobře, že je ono rozvíjení zaštítěno lidmi, kteří ví, jak na to.

Jaká je z Vašeho pohledu největší zásluha Česko-německého fondu budoucnosti?

Nejvíc se mi líbí projekty zaměřené na rozvoj partnerství obcí a zájmových sdružení. Tato iniciativa cílí totiž na komunitu jako celek. Otevírá projekty, do kterých se může zapojit každý obyvatel dané oblasti.

Co byste si přál/a z hlediska budoucnosti česko-německých vztahů?

Přála bych si, aby se česko-německé vztahy i nadále rozvíjely a přispívaly k vytváření aktivních komunit a občanských společností.

Herbert Werner, bývalý poslanec Bundestagu, zakládající ředitel Fondu

V čem spočívá Vaše osobní motivace angažovat se v česko-německých vztazích?

Tomáš Kafka: Zájem o česko-německé vztahy jsem zdědil po otci, který se v 60. letech podílel na živé kulturní výměně mezi českou a zejména západoněmeckou literární obcí. S odstupem desetiletí jsem si tuto spolupráci a působení mého otce jako posla dobrých zpráv mezi Čechy a Němci maloval velmi romanticky až skoro idylicky. Velmi jsem si přál něco podobného zažít. V 90. letech se mi tato příležitost skutečně naskytla. Nemohu říct, že to v začátcích mého působení v česko-německých vztazích byla idyla, ale romantické a hlavně smysluplné to bylo. Za to jsem vděčný nejen česko-německým vztahům, ale především množství partnerů a spolupracovníků, které jsem měl v tu dobu čest poznat.

Herbert Werner: Moje matka byla Češka, a čím byla starší, tím více vyprávěla o mém rodném městě Teplicích. Zvědavost u mě probudil také kontakt s příbuznými z tehdejší ČSSR, praktikovaný přes třetí zemi. Během studia historie na univerzitě v Tübingen jsem se pak stále více zabýval historií Slovanů, obzvláště Čechů. Začal jsem si být vědom toho, nakolik historické zmatky a omyly ovlivnily osudy mých sudetoněmeckých a českých předků a nakolik právě Německo nese zodpovědnost za zlom mezi oběma našimi národy. Jako praktikující katolík jsem nabyl přesvědčení, že oba naše národy si mohou opět porozumět, když naleznou odvahu přiznat se ke svým chybám a budou schopny odpustit (nezapomínat!) chyby toho druhého. Předkládání vzájemných požadavků jako výchozí pozice při vytváření základu porozumění mezi národy – k čemuž na obou stranách opakovaně docházelo – vede nevyhnutelně do slepé uličky, v níž jako utvářející element platí minulost, a nikoliv budoucnost. Bylo mi také jasné, jak velmi podobné jsou mentální a emocionální aspekty obzvláště mezi českými Němci a Čechy! Proto jsem se pokoušel osobně přispět k překonání neblahé minulosti a k vytvoření přátelského vztahu mezi Čechy a Němci. V této souvislosti jsem ve funkci poslance Spolkového sněmu a spolkového předsedy Ackermann-Gemeinde již v roce 1991 doporučil tehdejšímu spolkovému kancléři Helmutu Kohlovi, aby došlo k založení česko-německé organizace mládeže nebo nadace s posláním usmíření.

Jaký význam měl/má podle Vašeho názoru vznik Česko-německého fondu budoucnosti?

Tomáš Kafka: Česko-německý fond budoucnosti měl přinést do našich vztahů více vzájemné důvěry a radosti. Pro dosažení prvního cíle měla posloužit humanitární gesta zejména pro do té doby opominuté české oběti holokaustu, pro dosažení druhého cíle pak podpůrná činnost Fondu v oblasti společných česko-německých projektů. Při pohledu na dnešní úroveň česko-německé relace s potěšením konstatuji, že Česko-německý fond budoucnosti se ve své misi osvědčil a nadále osvědčuje.

Herbert Werner: Česko-německý fond budoucnosti je dnes neodmyslitelnou součástí oboustranných vztahů a setkání mezi oběma národy. Autoři československo-německé Smlouvy o dobrém sousedství a Česko-německé deklarace netušili, že se tato instituce s posláním porozumění bude tak úspěšně rozvíjet a stane se nepostradatelným nástrojem pro podporu společných projektů. Uvážlivé a cílené počínání Fondu budoucnosti tato očekávání překonalo. Důležitý byl zejména fakt, že na příslušných projektových konceptech se podílely různé organizace obětí nacismu. Pouze díky tomu mohl fond směrodatně vypracovat a implementovat své pracovní principy ke kontrole a vyplacení odškodnění pro různé skupiny nuceně nasazených během nacistického režimu, a získal tak výsadní postavení mezi všemi podobnými nadacemi ve státech střední a východní Evropy.

Jaká je z Vašeho pohledu největší zásluha Česko-německého fondu budoucnosti?

Tomáš Kafka: Česko-německý fond budoucnosti pomohl obyvatelům obou zemí pochopit, že česko-německé vztahy představují nejen historickou hypotéku, ale i každodenní příležitosti. Nejlepší forma splácení historických dluhů přitom spočívá ve správném využívání těchto příležitostí. Fond budoucnosti se za dvacet let své existence výraznou měrou podílel na šíření patřičných dovedností. Nemusíme spolu vždy souhlasit, měli bychom však umět spolu zacházet.

Herbert Werner: Největší zásluha Fondu budoucnosti spočívá vedle práce a plateb ve prospěch obětí koncentračních táborů a nuceně nasazených v tom, že se mu projektovou podporou skutečně podařilo motivovat řadu lidí z obou zemí ke konkrétní, do budoucna orientované spolupráci a tím díky vzájemnému poznání odbourávat, ba dokonce odstranit nedůvěru a zášť! Určitě se zde projevily i další, jiné vývojové aspekty: stále užší hospodářské vztahy, politická spolupráce, nakonec i společné zakotvení v rámci NATO a EU. Ty nejlepší cesty k porozumění mezi lidmi však byly nalezeny na osobní a emoční rovině rozmanité a odpovědné spolupráce v rámci konkrétních projektů! Nezastupitelnou roli zde hraje také Česko-německé fórum mládeže, které s fondem úzce spolupracuje.

Co byste si přál z hlediska budoucnosti česko-německých vztahů?

Tomáš Kafka: Občanům našich zemí přeji, aby v sobě nacházeli citlivé partnery a posluchače, kdykoliv by cítili potřebu dnešní svět lépe pochopit. Jsem přesvědčen, že dobré česko-německé vztahy jsou významným předpokladem pro to, aby se Češi i Němci v dnešním světě cítili více doma.

Herbert Werner: Česko-německý fond budoucnosti se musí definitivně stát stálou institucí mezi oběma našimi národy a státy. K tomu je nezbytný nadační kapitál, díky němuž by odpadla pravidelná finanční jednání ohledně pokračování činnosti fondu! Bylo by bláhové se domnívat, že když se oboustranný vztah v Evropské unii uspokojivě etabloval, nebude již fondu zapotřebí. U každé generace je třeba iniciovat vždy nový impuls k porozumění a přátelství mezi národy; zde je to vzhledem k česko-německé minulosti o to více nevyhnutelné. A neodehrává se to ve velkých montážních halách, ale v místních církevních a občanských společenstvích a spolcích, v rámci osobní, důvěrné spolupráce. Právě tu Fond budoucnosti podporuje!

Abych pravdu řekla, prostě mě to strašně baví. Je to jistě tím, že německé divadlo, které sem pravidelně už dvacet dva let vozíme, stále má co nabídnout. Možná toho českému publiku nabízí čím dál tím víc.

Takže naše práce baví i naše publikum, a to je nejdůležitější.

Jaký význam měl/má podle Vašeho názoru vznik Česko-německého fondu budoucnosti?

Bez fondu by česko-německé vztahy v kultuře už nebyly představitelné. Jeho význam by se asi nejlépe vyjádřil výčtem akcí, které by se bez jeho přispění nikdy nekonaly. Dá se vůbec odhadnout, kolik by jich bylo?

A pokud můžu být osobní, a tedy zcela konkrétní: Kdyby nevznikl ČNFB, náš festival by zanikl hned po druhém ročníku. Díky podpoře, kterou nám Fond poskytuje, jsme mohli zvát do Prahy skvělá německá divadla dalších 20 let. Na to se nezapomíná. Doufám, a se mnou naši diváci, že nás ještě čeká minimálně dalších 20 let.

Jaká je z Vašeho pohledu největší zásluha Česko-německého fondu budoucnosti?

Díky ČNFB jsou dnes česko-německé vztahy nejen v kultuře naprostá samozřejmost. Německá kultura je pro nás dnes synonymem skvělého progresivního umění, v němž se odráží současné dění v celém světě. A ještě jedna zásluha je pro nás podstatná: je to naprostá svoboda při výběru představení, která zveme do Prahy, a velké pochopení pro nové, někdy i šokující umělecké počiny.

Co byste si přál/a z hlediska budoucnosti česko-německých vztahů?

Aby dosavadní trend zcela organického a dobrovolného propojování nepřerušil nějaký tragický vývoj ve světě, způsobený lidskou blbostí.

Ještě jako školák vyrůstající v 80. letech minulého století v Brně jsem pochopil, že pod dlažbou a za fasádami tohoto města se skrývá ještě jedna jiná, mnohovrstevnatá  a dramatická tvář. Byla to zamlčovaná historie soužití Čechů, Němců, Židů a Romů, kteří město spoluvytvářeli, dokud je nerozťaly tragédie 20. století. Začal jsem se ptát, na začátku starých sousedek v domě, později jsem začal aktivně vyhledávat pamětníky a zapomenuté příběhy. Kladl jsem si otázku, jakou souvislost má naše česká neochota a neschopnost budovat férovou a otevřenou společnost s neochotou kriticky hovořit o vlastní minulosti. A tak jsem se dostal do vnitřního i vnějšího střetu s obecně přijímaným chápání našich moderních dějin, české identity a našeho vztahu k sousedům a českým menšinám, na prvním místě Romům, žijícím z velké části v sociálním vyloučení. Neuralgickým bodem toho všeho bylo právě tabuizované období druhé světové války. Nejen zločiny nacistů, ale i podíl české společnosti na vyvraždění českých Romů a poválečné vyhnání českých Němců. Shromáždil jsem kolem sebe skupinu svých přátel a vrstevníků a společně jsme vytvořili sérii iniciativ (jako např. výzvu městu Brnu k vyrovnání se s „pochodem smrti“, opravy židovských a německých památek atp.), které  měly pomoci současné české společnosti nově nahlédnout tuto minulost, ovšem vždy s cílem zaměřeným k naší současnosti a budoucnosti. Tedy, co je třeba učinit pro to, aby Češi a Němci překonali tabu a traumata ve vzájemných vztazích, jak spojit síly při budování míru v Evropě a ve světě a jak zajistit spravedlivé podmínky pro život všech, bez ohledu na barvu pleti, vyznání či původ. Téma česko-německých vztahů se pro mě a část mé generace stalo součástí naší cesty k prožívání otevřené identity, která je stejně tak česká jako evropská a obecně lidská.

Jaký význam měl/má podle Vašeho názoru vznik Česko-německého fondu budoucnosti?

Naprosto zásadní. Je to příběh úspěšné snahy o obnovu vzájemnosti dvou společností, kterými ještě nedávno, před pár desítkami let cloumala vzájemná nenávist. Ne všichni ji sdíleli, mnozí zaplatili za to, že se této nenávisti vzepřeli. Všem, kteří tehdy i nyní pracovali na budování mostů mezi oběma společnostmi, patří velké uznání. Fond budoucnosti sehrál zásadní úlohu v tom, že umožnil rozvoj všech těchto snah, a to na všech úrovních: kulturní, politické, sociální i praktické mezi jednotlivými lidmi, obcemi a společenstvími.

Jaká je z Vašeho pohledu největší zásluha Česko-německého fondu budoucnosti?

Jeho největší zásluha je, že zůstal věrný svému poslání a vytrval i přes všechny politické zvraty a bouře ve vládách a parlamentech. Je to velká zásluha všech, kteří v čele Fondu a v jeho orgánech i sekretariátech působili. Všechny, které jsem poznal, spojovala přes rozdílné politické názory touha přispět k přátelství, míru a rozkvětu obou zemí i Evropy. Skvělých projektů, které Fond budoucnosti za ta léta podpořil, je bezpočet. Vzpomněl bych si na desítky z nich. To nejdůležitější je, že vůbec vznikl, byl dobře ukotven a vyváženě veden. Může sloužit jako historický příklad úspěšné snahy o překonání minulosti v zájmu společné budoucnosti.

Co byste si přál/a z hlediska budoucnosti česko-německých vztahů? 

Bohužel je řada vzájemných předsudků opět živena zevnitř obou zemí politickými silami, které usilují o izolaci a obnovu dělících zdí. Přál bych si, aby se stejně jako doposud vždy našli lidé, kteří ponesou paměť minulých tragédií do přítomnosti a dokážou včas účinně zvednout svůj hlas pro svobodu, porozumění a spolupráci.

Moje osobní motivace angažovat se v česko-německých vztazích spočívá v mém osudu a v osudu mého širokého příbuzenstva v době druhé světové války. Z asi padesáti členů naší rodiny se navrátily z koncentračních táborů jen 3 osoby. Teror, který zavedla tehdejší generace v Německu a v Němci obsazené Evropě, pomalu odchází. Nové generace, a dnes je to už čtvrtá generace, byly vychovány v demokratickém prostředí. Spoluprací s německou stranou bych chtěl ukázat, že mírové soužití Německa s ostatními národy v Evropě je nejen možné, ale i výhodné pro všechny zúčastněné státy, zejména pro sousedy Německa a pro Německo samotné.

Jaký význam měl/má podle Vašeho názoru vznik Česko-německého fondu budoucnosti?

Vznik Česko-německého fondu budoucnosti této myšlence podstatně napomáhá podporou společných projektů a široké diskuse v Diskusním fóru. Dává prostor mládeži obou států ke spolupráci.

Jaká je z Vašeho pohledu největší zásluha Česko-německého fondu budoucnosti?

Největší zásluha fondu je v úspěšné realizaci myšlenek vyjádřených v bodech 1. a 2. a v tom, že se to daří.

Co byste si přál/a z hlediska budoucnosti česko-německých vztahů? 

Věcně bych si nepřál více, než ČNFB činí. Jeho činnost by měla být sledována a projednávána oběma ministerstvy (ministry) zahraničních věcí. Po věcné stránce jsou vztahy obou států tak dobré, že ještě takové v minulosti nikdy nebyly.

Jsem rovným dílem Čech a Evropan. Zrovna čtu Jacoba Burckhardta, švýcarského historika, který studoval u Leopolda von Ranke v Berlíně a jehož nejslavnější práce se týká renesanční kultury v Itálii. To všechno je i můj svět. Italská renesance přitom není žádná pradávná minulost a to, co tehdy pojilo „Čechy“ a „Němce“, bylo žití na kulturní periferii. Od té doby se v prostoru na sever od Alp mnohé změnilo. Německo je evropským centrem, Čechy dál evropským okrajem. Co je ale důležité, je uvědomění si onoho delšího horizontu, faktu, že evropské dějiny nezačínají rokem 1939 nebo 1945. Centra se neustále přesunují, je třeba dávat dobrý pozor, co se kde šustne. Evropské dějiny jsou z velké míry dějinami naslouchání, kopírování, inspirace. Když dochází energie jedněm, nastupují na jejich místo druzí. Jsme zde po staletí spolu – Italové, Švýcaři, Češi, Němci, Poláci, Maďaři… Vkládáme do Evropy svůj talent, vytváříme dějiny a zároveň čekáme, co nám přinesou. Neangažovat se v česko-německých vztazích prostě nejde. Jsme tady, stručnější odpověď neznám.

Jaký význam měl/má podle Vašeho názoru vznik Česko-německého fondu budoucnosti?

Zvláště v širší veřejnosti mohl posílit vědomí o zásadním zlepšení vztahů mezi Čechy a Němci. Je to pokus začít znovu a lépe. Ano, začít, protože když se člověk na naše společné dějiny podívá z větší výšky, nevidí žádná střídání lepších vztahů s horšími, ale pouze jeden silnější či slabší nesvár. Nyní máme mimo jiné i díky společnému členství v Evropské unii poprvé příležitost začít si rozumět, což samozřejmě vyžaduje pokoru na obou stranách.

Jaká je z Vašeho pohledu největší zásluha Česko-německého fondu budoucnosti?

Zdůraznění, že společná budoucnost vyžaduje ještě jednou společně projít naše potýkání se ve dvacátém století. Jsou to kvanta špíny, která bylo třeba znovu vzít postupně do rukou, aby to jednou mohlo být lepší. Tedy – tato ochota začít se v tom hrabat, ochota, která při střízlivém pohledu nebyla ničím jiným než nutností.

Co byste si přál/a z hlediska budoucnosti česko-německých vztahů?

Snad onu schopnost podívat se na věci v delším časovém horizontu – od antického Řecka přes italskou renesanci po Brexit. Pak uvidíme pomíjivost, která člověka může přivést k pokoře. Čechům bych přál, aby mluvili s větší sebejistotou a původností, Němcům pak více ochoty s upřímným zájmem poslouchat.